Budí ve vás společnost lidí strach?
Jako hlavní příčina strachu zde bývá zmiňován strach z odmítnutí či kritiky. Člověk je přesvědčen o tom, že budí ve svém okolí špatný dojem, obává se toho, a tedy se raději vyhýbá situacím, kdy by mohlo dojít k hodnocení jeho vlastní osoby. Jedinec žije každodenně se strachem, co si o něm druzí pomyslí.
Sociální fobií trpí odhadem někdy během svého života 3-13% populace. Problémy často začínají v pubertě (nejčastěji v době mezi 14 a 20 lety), dotyčný se bojí ve společnosti jiných lidí mluvit, telefonovat, zpívat, mít proslovy atd. Obvykle je možné určit situace, kdy se člověk cítí lépe (např. mezi příbuznými) a kdy hůře. Strach vede ke snaze se takovým situacím vyhnout. To může vést až k sociální izolaci, stranění se společenským příležitostem, návštěvám atd.
Vznik fobie
Původ strachu není vždy zcela zřejmý. Jen málokdy se objeví jako přímý důsledek nepříjemného zážitku, např. výsměchu spolužáků. Častěji se projevuje po drobných sociálních neúspěších. Může také vzniknout při napodobování rodičovských vzorů. Jako další důvod je možné vidět nedostatek sociálních dovedností. Ty jedinec nezískal v prostředí, v němž vyrůstal.
Projevy sociální fobie
Mezi často zastoupené projevy patří např.:
- strach z toho, že se druzí na vás dívají
- strach z vlastního znemožnění se
- strach z toho být středem pozornosti
- strach z vlastního nepřirozeného chování
- strach ze schůzí, setkání
- strach mluvit před skupinou
Pocity lidí
V nepříjemné situaci člověk trpící sociální fobií pociťuje mnoho příznaků. Na ně lze učinit následující systematický pohled:
- tělesné příznaky: bušení srdce, třes, neklid, pocení
- chování: mlčení, schovávání se, zadrhávání v řeči, přešlapování
- subjektivní: sem lze zařadit typické myšlenky jedince (vysmějí se mi! Co budu dělat?), emoční stavy (strach, úzkost, stud) a vnitřní přesvědčení (zranitelnost, ztráta kontroly)
- důsledky: pokles sebedůvěry, vyhýbavé chování
U školáků je možné vidět strach před ústním zkoušením, což někdy může vést i k neúspěchům ve škole či k ukončení studia záměrně dříve (přestože zde jsou pro studium předpoklady). Později se objevují též pracovní obtíže, snaha vyhnout se neformálním setkáním s kolegy, strach z proslovů na schůzích, s vedením týmu atd. Lidé trpící těmito obtížemi mají často problémy nalézt partnera a zůstávají osamělí. Mohou se projevovat i obtíže v době, kdy je očekávatelné, že by se měli osamostatnit a oddělit se od svých rodičů.
Léčba sociální fobie
Pozitivním faktem je skutečnost, že sociální fobie patří mezi léčitelné poruchy. Existuje léčba pomocí léků či možnost léčby psychoterapií (užívána bývá zejména kognitivně-behaviorální terapie). Při léčbě se pracuje na tom, aby byl člověk schopen svou úzkost zvládat.
Pociťujete někdy strach ze společnosti jiných lidí? Máte zkušenost s tím, že tento strach u někoho překročí přijatelnou mez a lze jej označit za fobii?
Komentáře (10)
vubec posledni dobou nevim co se semnou deje.stačí kdyz vylezu ven z domu potkam sousedy a už to začína.pocení,svíraví pocit,strach co jim mam říct aby jsem se neznemoznila a sotva neco reknu si v hlave rikam bože co jsem to zase ríkala.zadrhávám řečí,nedovedu se soustredit na to co říkám,pletu páté pres deváte.já už si opravdu nevim rady.izoluji se od lidí jen abych s nimi nemusela mluvit,radeji zavřená doma.má nekdo podobne skušenosti,poradíte mi co s tím?zatím dekuji
Můj manžel měl už od mladých let problémy s tím, když jsme měli jít na ples, do divadla, nebo měl něco důležitého v práci a pod. Měl žaludeční potíže, zvracel, trochu se mu třásly ruce, říkal tomu žaludeční neuróza. Postupem let (je mu 65) se žaludeční potíže vytrácely, skoro nikam nechodíme, ale ruce se mu třesou hodně, někdy vybryndá hrnek, skleničku, polévku ze lžíce. Při nakupování se u pokladny začne třást, aby co nejrychleji dal nákup na pult a pak do tašky, jako by propadal panice.
Už víc než 2 roky se léčí na neurologii bez velkého efektu. Dostává prášky na uklidnění, neurolog mu předepisuje trimepranol 10mg (parkinsonovu nemoc vyloučil).
Ráda bych věděla jestli to není sociální fóbie a kam by se měl jít léčit.
Ze sociální fobie jsem se začla léčit cca před 15i lety.Jít do obchodu nebo vlastně kamkoli bylo dosti obtížné téměř nereálné Dodnes pokud jdu do obchodu a očekávám frontu beru si čepici.Hodně mi to pomáhá vřele doporučuji.Stačí ten pocit že nejsem tolik na očích.
Mám dotaz měl sem autonehodu ,
jako spolujezdec, ted sem stále doma po operaci tak asi 5 měsícu a další mě čekaj když jdu o vycházce ven malinko mezi lidi tak sem snich nesvůj mám trému a trošku strach když se na mě dívají nikdy sem to neměl, ale ted to pocituji poradíte mi.
Moc ted mezi ně nechodím jen když potrebuji jít na kontrolů k lékaři urovná se mi to?
Je úplně normální cítit se trochu nesvůj, když po dlouhé době vyjdete mezi lidi, navíc po úrazu, tedy po značné změně v životě. Není nutné si ten "divný pocit" moc připouštět ani to příliš dramatizovat. Pokud to jen trochu jde, vyhledávejte společnost ostatních (i mimo rodinu) nebo s nimi aspoň telefonujte. Rozhodně se neizolujte od ostatních a projevujte o ně zájem.
uvažoval jsem o tom již dříve, ale po přečtení článku jsem si jistější že asi trpím touto poruchou... docela mi to způsobuje i problémy ve škole...
kam bych se měl obrátit? jestli na psychiatra, tak neznáte nějaký způsob jak se tam "dokopat" ? nechci si připadat jako blázen...
Ve škole mi to děla taky velké problémy, mám hodně zameškaných hodin, učitelka zuří, hrozí vyloučení, ale já mam strach se tam ukázat...
po přečtení tohohle článku sem si uvědomila, že to není nízké sebevědomí co mě trápí. Dokonce sem si i vybavila situaci kdy to mohlo vzniknout, moc hezký to nebylo:-( teď mám novou práci, kde musim hodně komunikovat s úplně cizími lidmi a ještě k tomu s každým zvlášť.. na nějakého psychiatra sem už taky pomyslela, ale doteď sem měla za to, že je to jen pro skutečně labilní lidi, a většina to tak taky bere. Nechci aby mě považovali za cvoka...
To by mě zajímalo , kterými léky se to dá léčit ? :)
Pomocí léků bývají mírněny doprovodné projevy nemoci, tedy zejména deprese a úzkost - užívají se antidepresiva.